Proč banky nechtějí budovat komunitu investorů
18.4.2018
5 min.
Proč banky propagují vkladové produkty více než investiční produkty? Přitom pro běžného člověka nesou investice v dlouhém období mnohem vyšší výnosy než běžné, spořící nebo termínované účty. Odpověď nezasvěceného člověka by byla, že bankovní vklady jsou bezrizikové a tím pádem nemohou klienti přijít o peníze. Ano, vklady v bankách jsou do určité částky státem pojištěny proti úpadku úvěrové instituce. Jenomže tento důvod preference klientských vkladů je až na druhém místě. Na prvním místě je jako vždy ziskovost samotné banky. Kolik vydělá typická velká banka na spořícím klientovi a kolik na investorovi?
Jako vzorovou banku použijeme Českou spořitelnu, která je z hlediska klientského kmene retailových klientů na vrcholu českých bank (nicméně údaje od ČSOB, KB či Unicredit jsou podobné). Banka sice ještě nevydala Výroční zprávu za rok 2017, ale pro základní analýzu postačí i neauditované konsolidované výsledky za rok 2017. Nejdřív několik základních údajů. Ke konci prosince vykazovala tato banka na klientských vkladech 815 miliard korun a na vkladech stavební spořitelny 70 miliard korun. Na investičních produktech u Penzijní společnosti ČS, v podílových fondech a ve správě aktiv bylo ke konci roku 2017 u této banky 283 miliard korun.
Vklady používá banka zejména na poskytování úvěrů, případně na nákup finančních aktiv. Konkrétně ke konci loňského roku měla velikost úvěrů za klienty ve výši 639 miliard korun. Také měla finanční aktiva držené do splatnosti ve výši 164 miliard a realizovatelná finanční aktiva ve výši 55 miliard.
Čistý úrokový výnos za celý loňský rok byl 25,35 miliardy korun. Čistý výnos z poplatků a provizí byl 8,8 miliardy korun, nicméně na poplatky spojené s investicemi připadlo jenom 2,2 miliardy.
Kolik Česká spořitelna vydělá ze spoření a kolik z investování?
Pokud jednoduše poměříme úrokový výnos 25,35 miliardy s objemem vkladů ve výši 885 miliard, tak dostaneme ziskovost kolem 2,9 % p.a.. Samotná Česká spořitelna uvádí čistý úrokový spread 2,8 %. K tomu je nutné připočíst výnosy z poplatků, které jsou spojeny s využíváním vkladových a úvěrových účtů. Po započtení této položky se výnosnost vzhledem ke svěřeným vkladovým pasivům vyšplhá nad 3 % p.a..
Pokud poměříme výnos z investičních poplatků ve výši 2,2 miliardy s objemem spravovaného kapitálu ve výši 283 miliard, tak získáme pro banku výnosnost z investičních služeb ve výši 0,8 % p.a.. To by odpovídalo realitě, jelikož většina investorů si zvolí dluhopisové nebo balancované portfolio. U něj lze v průměru počítat s TER kolem 1 % a střední rizikovostí. (Poznámka: do výnosů z investičních služeb by bylo vhodné zahrnout i část zisku z obchodních operací, kam kupříkladu spadají obchodní spready při obchodování finančních instrumentů. Pak by výnosnost aktivit v oblasti investic stoupla nad 1 %).
Rozdíl více než 2 procentní body v ziskovosti znamená, že na novém kapitálu ve výši 1 miliardy korun může banka vydělat o 20 milionů více, když přesvědčí lidi o výhodnosti spoření oproti investování. Asi se shodneme, že manažeři bank logicky upřednostňují nabízení spořících produktů. Je to normální rozhodovací proces, na který ale zákazníky při vstupu do banky nikdo neupozorní.
Poskytování úvěrů nese s sebou nižší reputační riziko
Každá velká banka na českém trhu má svoji úvěrovou metodiku velmi dobře zpracovanou, umí ohodnotit rizika, dělat scénáře vývoje a má k dispozici řadu nástrojů, pomocí kterých může překlenout krátkodobý nedostatek likvidity. Typickým příkladem jsou hypoteční úvěry na pořízení nemovitostí. Při konzervativním LTV do 80 % je už samotná nemovitost dostatečným jištěním proti možným problémům s nesplácením splátek ze strany dlužníka. Historické údaje ukazují, že propady průměrných cen nemovitostí ve střední Evropě jsou spíše raritou, která může nastat jenom v obdobích silné recese. K tomu se banky jistí řadou dalších mechanismů. Pro banku je tedy poskytnutí hypotečního úvěru téměř bezriziková záležitost (myšleno z hlediska reputace), u které dopředu ví možné scénáře vývoje.
Diametrálně odlišná situace je v případě investičních produktů. Banka u nich nabízí klientům službu, u které nedokáže zajistit požadovaný výsledek. Ceny akciových fondů mohou krátkodobě propadnout i o desítky procent, jak se stalo kupříkladu v letech 2008 a 2000. Pokud takováto nepříznivá situace nastane, tak klient ihned obviní banku ze špatného investičního poradenství a nezřídka kompletně přestane s institucí komunikovat. Takovýto negativní klientský postoj si zavedené instituce nemohou dovolit. Logicky tak bude vedení banky vždy tlačit na větší využívání úvěrové části podnikání, kterou má více pod kontrolou. Samozřejmě do banky chodí i zákazníci s požadavkem na investování peněz. Jelikož není dobré je odmítnout, tak je zlatou střední cestou nabízení především balancovaných portfolií, ve kterých je vyšší zastoupení bezrizikových nebo nízkorizikových dluhopisů.
Jako investoři musíme vždy sledovat i záměry a požadavky protistrany. Pokud půjdeme do banky za účelem sjednání investice, tak si musíme být vědomi, že ročně z nás jakýkoliv bankéř musí vytáhnout alespoň 1 % a ideálně 2 %. A je pro něj celkem jedno, jestli nám nabídne čistý investiční výnos 1 % nebo 7 %. Investoři musí mít vždy svoji vlastní hlavu a vybírat takové produkty, které se jim hodí do jejich portfolia. Není nutné skočit hned na první nabídku. Na finančních trzích je výborné to, že vždy se dá najít zajímavá investiční příležitost. Sledujte náš Twitter, Facebook, přihlaste se do newsletteru a o novinky nikdy nepřijdete.
18.4.2018
5 min.
Mohlo by Vás zajímat:
Efektivní financování projektů přes RONDA INVEST
RONDA INVEST umožňuje flexibilní financování projektů v objemu od 2 do 100 mil. Kč. Podmínky úvěrů ...
Více informací9.10.2023
4 min.
Odložené platby rychle získávají tržní podíl
Odložené platby se ve světě rychle rozvíjejí. Pro všechny společnosti, které v sektoru působí, je ...
Více informací23.3.2021
7 min.
Spotřeba, investiční kapitál a věčný nedostatek
Okamžitá spotřeba vs úspora a investice. Jak utrácí, spoří a investují lidé dle jednotlivých ...
Více informací12.8.2020
5 min.
Tak a teď si zajděte do banky a zkuste se zeptat jestli vám na 100 kkč nabídnou spořák, nebo investici. Samozřejmě že každý normální bankéř vám nabídne investici, protože pro banky je to mnohem výnosnější.
Vklady se nepoužívají na poskytování úvěrů, to opravdu ne. Pokud si opravdu myslíte, že banky půjčují to, co si u nich lidé uloží na spořák, není vám divné, že u zahraničních bank je běžný poměr úvěrů ku vkladům 1,3:1?
Poměřovat úrokový výnos ku objemu vkladů?! Úrokový výnos je rozdíl mezi úrokem, který banka získá z úvěrů a tím, který musí vyplatit na vkladech. Větší vklady tedy znamenají nižší úrokový výnos, nikoli naopak. Jediný důvod, proč v ČR jsou větší objemy na účtech, než v investicích, je ten, že Češi jsou po zkušenostech z 90tých let extrémně konzervativní. A banky se to snaží léta změnit – a když se podíváte na trend, tak zjistíte, že se jim to poměrně slušně daří.
Dobrý den, děkujeme za příspěvek. Klasická komerční banka funguje tak, že na jedné straně vezme vlastní kapitál, vklady od střadatelů a nějaké další dluhy (třeba hypoteční zástavní listy, půjčky na mezibankovním trhu) a na druhé straně tyto prostředky použije zejména na poskytnutí půjček, nákupy cenných papírů a třeba nějakých dalších aktiv. Teď se sami zamyslete, co je na straně pasiv nejlevnější položka: vlastní kapitál, zdroje od střadatelů, mezibankovní zdroje nebo emitované dluhopisy? Ve většině případů to budou zdroje od střadatelů a půjčky na mezibankovním trhu. Mezibankovní půjčky ale nejsou nic jiného jenom to, že banka, která má přebytek zdrojů od střadatelů tyto peníze nabídne na trhu jiné bance, která má nedostatek zdrojů.
Samozřejmě velikost poskytnutých úvěrů nebude nikdy stejná jako velikost vkladů. To by byla velká náhoda. Některé banky poskytují více úvěrů než mají vklady od klientů a pak se musí dofinancovat a jiné zase poskytují méně úvěrů než mají vklady a pak peníze půjčí jiným bankám k dofinancování pomocí mezibankovního trhu.
Co se týče nějakého snažení kultivovat investiční trh ze strany bank, tak se podívejme na jedno srovnání. Ke konci února bylo dle statistiky ČNB na vkladech v bankách 4,39 bilionu korun. To je o 1,2 bilionu korun více oproti počátku roku 2013 a dvojnásobek oproti roku 2008. Poslední statistiky Asociace pro kapitálový trh ukazují, že ke konci loňského roku bylo v podílových fondech přes 480 miliard korun. V roce 2013 v nich bylo 260 miliard a v roce 2008 kolem 300 miliard korun. Za deset let se tedy objem peněz ve fondech zvýšil o 60 % (180 miliard Kč), objem na vkladech stoupl o 100 % (cca 2 biliony Kč). Pokud by se banky snažily podporovat investory, tak bychom se pohybovali v trochu jiných (ne)poměrech.
Nezaměňujme marketingovou propagaci za reálnou podnikatelskou činnost, která se dá z finančních výkazů celkem snadno vyčíst. Určitě nejsme proti fungování bank. Pro celou ekonomiku jsou banky kriticky důležité a řadu činností vykonávají velmi dobře. Jen chceme, aby si investoři uvědomili předpoklady, motivaci a omezení protistran, se kterými se setkávají.
Cituji: „ke konci loňského roku bylo v podílových fondech přes 480 miliard korun. V roce 2013 v nich bylo 260 miliard a v roce 2008 kolem 300 miliard korun. Za deset let se tedy objem peněz ve fondech zvýšil o 60 % (180 miliard Kč), objem na vkladech stoupl o 100 % (cca 2 biliony Kč).“ To jen zavádějící, musíte to očistit o inflaci; tedy spočítat čistou současnou (minulou) hodnotu peněz k roku 2017 (nebo k roku 2008).
Dobrý den, obáváme se, že očištění o inflaci by do uvedeného srovnání nepřineslo velkou přidanou hodnotu. Důvod je ten, že i v případě objemu majetku ve fondech i v případě objemu majetku na vkladech se pohybujeme ve stejných veličinách. Rozdíl by byl, pokud bychom to srovnávali třeba s cenou aut. Každopádně, využijeme tuto příležitost na ukázání, jak se očišťování o inflaci dělá. Lidé se tohoto výpočtu bojí, i když je to celkem jednoduché. Na staťáku najdeme index CPI (https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt&pvo=CEN080&z=T&f=TABULKA&skupId=43&katalog=31779&pvo=CEN080&evo=v2300_!_CEN-SPO-BAZIC2005-M_1#w=). V lednu 2008 byla hodnota indexu 89,9, v prosinci 2017 byla hodnota indexu 103,9. Spotřebitelské ceny v ČR tedy stouply v daném období o 103,9/89,9 – 1 = 15,6 %. Alternativně, pokud bychom neměli k dispozici index, ale jenom meziroční nebo meziměsiční procentuální změny (třeba 1,5 %, 0,1 %, atd), tak hodnoty jenom zřetězíme (jako když počítáme celkový výnos složeného úročení). Pokud chceme hodnotu z konce roku 2017 převést na hodnotu z roku 2008, tak v případě majetku ve fondech uděláme 480 / (1+15,6%) = 415 mld. V případě peněz v bankách to je 4390 / (1+15,6%) = 3797. Co nám číslo říká? Za 3797 miliard bychom si v roce 2008 koupili stejné množsví výrobků a služeb ze spotřebitelského koše, jako bychom si teď koncem roku 2017 koupili za 4390 miliard. Obě hodnoty máme očištěné o inflaci s tím, že jsme hodnotu z konce roku 2017 převedli do inflačně očištěné úrovně z počátku roku 2008. U fondů tedy nastala reálná inflačně očištěná změna majetku o 415/300-1 = 38 %. U vkladů nastala reálná změna o 3797/2200 – 1 = 73 %. Na výpočtu tedy můžeme vidět, že inflačním očištěním jsme si nepomohli.
Pokud by někdo chtěl inflační očištění udělat tak, že převede minulou hodnotu do současnosti, tak by v našem případě udělal 300 * (1+15,6%) a pak 2200 * (1 + 15,6%) a vzniklé hodnoty by srovnal s 480, respektivě 4390. Spíše se používá první způsob očištění o inflaci.
“ 415/300-1 = 38 %“ – to jsem myslel, objem peněz očištěných o inflaci (kterou počítá ČSÚ) se ve fondech zvýšil o 38 % 2008 – 2018 (bez očištění je to těch 60 %).