Proč se zajímat o investice v zahraničí?

Řada studií ukázala, že investoři preferují umísťování peněz ve své zemí a investice v zahraničí opomíjejí. U Američanů, Němců či Britů lze tuto preferenci domácího trhu omluvit, jelikož uvedené trhy jsou rozsáhlé a nabízí dostatek různých příležitostí. V ČR je situace zásadně jiná. Nabídka konzervativních bankovních produktů je ještě celkem rozsáhlá, ale při hledání dynamických investic investoři brzy narazí na bariéry nerozvinutého českého kapitálového trhu. Přitom investice v zahraničí se dají snadno realizovat. Stačí účet u obchodníka s cennými papíry. Kdo se obává měnových výkyvů, ten si může bez problémů a s velmi nízkými náklady otevřít měnové zajištění.

Přihlaste se do newsletteru a získejte nejenom novinky, ale i seriál dalších podrobných analýz. Sledujte nás také na Twitteru a Facebooku, ať nezmeškáte žádnou novinku.

Český kapitálový trh je malý

Z historických důvodů je celý středoevropský kapitálový trh relativně malý, jelikož financování zde tradičně nabízí zejména banky či nebankovní úvěrové společnosti. Banky pak kapitál pro svou činnost shání od domácností a firem, a to zejména pomocí vkladových produktů. Proto v televizi pořád dokola běží reklamy na spořicí účty. Problém je ale v nízkých výnosech bankovních produktů, což je z dlouhodobého hlediska nevýhodné.

Pokud investoři hledají možnosti investic peněz s vyšším dlouhodobým výnosem, tak se pak mohou podívat na realitní trh, české podílové fondy, pražskou akciovou burzu nebo trh dluhopisů/směnek či P2P/P2B (ekonomickou logikou se P2P/P2B podobá trhu firemních dluhopisů).

Realitní trh nabízí dlouhodobě solidní výsledky, ale je zde problém s okamžitou likviditou, vyšší vstupní investicí a tedy i nižší diverzifikací. Ani poplatky makléřů nejsou zrovna nejpřívětivější.

U podílových fondů se také setkáme se širokou nabídkou včetně těch, které realizují investice v zahraničí a zajišťují je do korun. Problémem českých podílových fondů jsou ale relativně vysoké vstupní a manažerské náklady. Dlouhodobá výkonnost globálních akcií je kolem 10 %. Pokud si fond bude účtovat 3 % vstupní poplatek a 2,5 % TER (všechny průběžné náklady), tak první rok investice přijde investor o polovinu očekáváného ročního tržního výnosu a v dalších letech o čtvrtinu. Možná si řeknete, že to nic není, ale podívejme se na investora, který 30 let odkládá 2000 Kč měsíčně. Tedy by celkem investoval 720 000 Kč. Při 10 % tržním výnosu by se portfolio zhodnotilo bez poplatků na 4,3 mil. Kč. Pokud započteme 3 % vstupní poplatek a 2,5 % TER, tak rázem bude velikost portfolia po 30 letech jenom 2,6 mil. Kč. Na poplatky padne cca 700 tisíc Kč a 1 mil. Kč je ušlý výnos kvůli tomu, že peníze odvedené na poplatky se jednoduše nezainvestovaly a nemohly vygenerovat další příjem.

Nabídka akcií na Burze cenných papírů Praha je nízká. Prakticky jsou použitelné jenom čtyři možnosti: ČEZ, banky, Philip Morris a Avast. Z takovéto nabídky nevytvoří diverzifikované portfolio ani nejlepší manažer na světě. Když ještě vezmeme do úvahy slabou dlouhodobou výkonnost některých firem, tak rozhodně nebudeme z pražské akciové burzy nadšení. Výkonnost je velmi špatná. Následující graf ukazuje total return index PX se zdaněnými dividendami, tedy tržní vývoj bez poplatků za obchodování. Od března 2006 nastalo zhodnocení o 14,7 %. Pro srovnání investice do amerického indexu S&P 500 zaznamenala ve stejném období zhodnocení investice o více než 220 %, investice do německého DAXu se zhodnotila o 120 %. Pokud byste v roce 2006 investovali 1 milion Kč, tak by byl zisk v ČR cca 150 tisíc Kč versus 2,2 mil. Kč v USA a 1,2 mil Kč v Německu. Spojte nízkou tržní výkonnost s vysokými poplatky podílových fondů a dostanete stav, kdy podílové fondy zaměřené na české akcie propastně zaostávají za zahraničními alternativami.

Investice v zahraničí i pro drobné investory

Charakteristikou drobných investorů je to, že nemají čas a znalosti na to, aby aktivně vyhledávali a sledovali investice. Proto volí buď známá jména (řada akcionářů ČEZu vůbec netuší, co to je rozvaha a výsledovka) anebo si zvolí nějakou fondovou investici. Jak jsme ale uvedli dříve, tak u českých podílových fondů pro drobné investory je obrovská nákladovost.

Řešením jsou kapitálové trhy v zahraničí. Ty jsou mnohem vyspělejší, což znamená nejenom mnohonásobně vyšší nabídku akcií firem ale i obrovskou nabídku burzovně obchodovaných fondů. České investory může odradit fakt, že burzovně obchodované fondy jsou denominované v cizích měnách – nejčastěji USD, EUR či GBP. Tady mají Slováci výhodu, jelikož už eura mají. U nich už vůbec neexistuje racionální důvod, proč preferovat drahé slovenské podílové fondy před levnými burzovně obchodovanými fondy.

Ani Češi nemusí zoufat, protože existuje velmi snadné řešení v podobě měnového zajištění investic a podnikatelských aktivit v zahraničí. Naposledy koncem října jsme uveřejnili tabulku nákladů měnového zajištění. Situace se nezměnila a pořád lze zajišťovací pozici otevřít dokonce s malým ziskem – ten nám bez problémů pokryje náklady na manažerský poplatek ETF a komise placené obchodníkovi s cennými papíry při nákupu fondu.

Investování v zahraničí se skutečně nemusíme obávat. V našem školení ukazujeme, jak si snadno zajistíte měnový kurz.

V nejbližších týdnech se také zaměříme na nízkonákladové ETF (burzovně obchodované fondy) a investice na zahraničních burzách. Finanční matematika je jednoduchá. Neefektivním investováním se pravidelný vklad 2000 Kč měsíčně zhodnotí za 30 let na 2,6 mil. Kč. Efektivním nízkonákladovým investováním, které je dosažitelné i pro běžné investory, se při jinak stejných parametrech zhodnotí portfolio na 4,3 mil. Kč. Sami se můžete rozhodnout, co je lepší.