Jak aktivně využít úvěry pro vyšší výnosy

Podnikatelé i investoři vědí, že úvěry, případně jiný cizí kapitál dokážou výrazně zvýšit ziskovost projektů. Cenou za to je vyšší rizikovost. Zajímavým fenoménem ale je, že v případě rodinných a osobních financí lidé často přistupují k řízení půjček docela odlišně než ve firmách. Přitom z ekonomického hlediska je myšlenka úplně stejná: pomocí cizího kapitálu zvýšit užitek (nebo zisk) pro příjemce úvěrů.

Pokud chcete získat tříměsíční seriál s našimi investičními postupy, přihlaste se do newsletteru.

Mistři ve využívání cizího kapitálu

Pokud se jako podnikatelé a investoři chceme naučit efektivně využívat půjčky pro zvyšování našich příjmů, tak vůbec nemusíme chodit daleko. Stačí se pro inspiraci podívat na velké průmyslové a finanční skupiny, které působí v ČR a SR. Podívejme se kupříkladu na Energetický a průmyslový holding Daniela Křetinského. Ke konci loňského roku byl vlastní kapitál skupiny 3,1 miliard EUR a dlouhodobé půjčky byly ve výši 5,4 miliard EUR. Společnost pak využívala i jiná pasiva, takže celková velikost bilance byla téměř 12 miliard EUR. Efektivní úroková sazba se u jednotlivých dluhopisů pohybuje v rozmezí od 2,7 % do 6,3 %. K tomu si ještě musíme uvést, že čistý zisk se ročně pohybuje na úrovni 900 milionů EUR.

ROE (return on equity) je tedy 29 %, což je rozhodně velmi pěkné číslo. Co by se stalo, kdyby společnost neměla dluhy a všechno financovala vlastním kapitálem? Vlastní kapitál by v takovémto případě musel být ve výši cca 8,5 miliardy EUR. A čistý zisk firmy by byl kolem 1,2 miliardy (k čistému zisku musíme přičíst zaplacené úroky, které by se logicky při neexistenci dluhu neplatily). ROE v tomto případě vychází na 1,2/8,5 = 14 %. Ziskovost pro akcionáře by byla poloviční oproti variantě využívající dluh.

Určitě nás napadne, že firma by se měla při své vysoké ziskovosti zadlužovat až po uši. Jenomže jak víme, tak s rostoucím dluhem roste i riziko, že při nějakém výpadku se firma dostane do platebních potíží. Krátkodobá krize likvidity se snadno může přetavit v dlouhodobou insolvenci.

Extrémně důležitá je oblast podnikání. EPH funguje v oblasti, která je charakteristická velmi stabilním tokem peněz. Elektřina i plyn se budou odebírat i za rok, za pět nebo za deset let. Dokonce, i kdyby přišla recese, tak by poptávka po energiích až tak výrazně nepropadla. Tok příjmů se pak dá snadno synchronizovat s tokem výdajů na splátku půjčky a dalších závazků. Právě v této charakteristice tkví kouzlo celého holdingu. Všechny banky se doslova trhají o to, aby mohly takovouto stabilní společnost financovat a dluhopisovým investorům se struktura také líbí. EPH si tak prakticky vždy dokáže sehnat likviditu pro svůj rozvoj, který je ve své podstatě velmi jednoduchý: vyhlédnout si energetickou společnost, koupit ji za nějaký rozumný násobek EBITDA a k tomuto nákupu využít při financování větší část dluhu a menší část vlastního kapitálu. Někdy si lidi klepou na čelo, když vidí, že EPH nakupuje uhelné elektrárny, jelikož uhlí už jako zdroj energie v nejbližších desetiletích skončí. Jenomže takovéto elektrárny se teď dají koupit za nízké násobky EBITDA. Pokud je nákup třeba za šestinásobek, tak v horizontu šesti let je prakticky investice splacena. Banky se financování uhelných elektráren rozhodně nebojí. Nákupy „čoudících“ elektráren tak v současnosti mohou být nadprůměrně ziskové.

Na tomto místě je dobré udělat odbočku k začínajícím podnikatelům, kteří se snaží prorazit třeba s novou softwarovou aplikací. Záhy ale narazí na problém, že banka jim na jejich inovativní myšlenku nepůjčí a financovat se budou muset zejména vlastním kapitálem. Otázkou pak je, jestli dokážou při takovémto svépomocném financování generovat ROE na úrovni 29 % podobně, jak to dokáže EPH ve „staré“ ekonomice.

Úvěry v rodinných financích a investicích

Přenesme se teď do mnohem menších rozměrů, a to do průměrné české rodiny. V ní se příjmy z práce nebo podnikání utrácí zejména na spotřebu, ale částečně i na tvorbu investičního a spořícího portfolia. Rodinné finance jsou ale mnohem méně optimalizované než finance velkých firem, což je logické vzhledem k tomu, že ne každý má doma finančního ředitele. Podívejme se na několik možností, jak se dá pouhým zorganizováním financí zvýšit užitek bez toho, aby se výrazně zvýšilo riziko pro rodinu.

Půjčka na bydlení jako základ zdravých financí

Paradoxní je, že pokud chceme optimalizovat rodinné finance, tak často je nejlepší začít u zvýšení zadlužení a pořízení úvěru na bydlení. Proč? Hypotéky jsou velmi levný zdroj financí a v současnosti je jejich RPSN i méně než 2,5 % ročně. Podobně jako u EPH i tady si můžeme udělat dva scénáře u rodiny, která nějakým způsobem získala 2 miliony korun (třeba se prodal barák po rodičích).

V prvním scénáři budeme uvažovat s tím, že za tyto 2 miliony korun si rodina pořídí pro svou osobní potřebu malý byt nebo na vesnici malý dům. Tím pádem nic bance nesplácí, ale peníze má zavázané v nemovitosti. Ve druhém scénáři využije 80 % financování hypotékou. Tedy složí 400 tisíc a od banky dostane hypotéku s RPSN kolem 2,5 %. Teď už bude muset rodina každý měsíc splácet splátku. Na druhé straně ji zůstaly peníze ve výši 1,6 milionu korun. A tyto peníze lze investovat na libovolně dlouhou dobu. Klidně i na dobu délky hypotéky.

Pro účely toho příkladu jsme zadali následující parametry do jednoduché kalkulačky České spořitelny (nejedná se o doporučení konkrétní instituce, kalkulačky mají samozřejmě i jiné banky, ale výsledky jsou velmi podobné):

Když budeme investovat 1,6 mil. Kč, tak při čisté výnosové sazbě 5 % p.a. získáme ročně na výnosech 80 000 Kč, což je 6 666 Kč měsíčně. Investice je možné nastrukturovat tak, aby se výnosy synchronizovaly se splátkami hypotéky.

Zjednodušeně můžeme říct, že pokud rodina najde investice, které ji v dlouhém období vygenerují roční výnos 5 % a více, tak bez problémů ze zisků splatí splátku a k tomu si vytvoří ještě další příjem. Ten lze použít na další investice nebo na dodatečnou spotřebu. Přesně tak uvažuje EPH: levný cizí kapitál použít pro přímé nebo nepřímé financování výnosných investičních příležitostí.

S rozmachem P2P sítí se docela rozmohly otázky, jestli není dobré pořídit si bezúčelový úvěr s RPSN třeba 5-6 % a investovat do půjček s výnosem třeba 10 %. I to by šlo, ale není lepší začít u hypotéky na vlastní bydlení, kde lze sehnat financování za méně než 2,5 % p.a. a ušetřené peníze investovat třeba i na P2P?

Proti uvedené konstrukci existuje relevantní námitka: co když přijdu o práci a k tomu třeba bude zrovna pokles na finančních trzích? To se stát může. Ale jak dlouho může takováto událost „dvojího negativního zásahu“ trvat? Šikovný člověk si najde práci za několik měsíců a propady na finančních trzích trvají maximálně několik málo let. V tomto zlém období lze vybírat peníze z investičního portfolia a pokrývat splátky. Je to mnohem lepší než splátky hypotéky neplatit a o nemovitost přijít.

Kreditní karta jako skvělý instrument řízení likvidity

Kreditní karty jsou především výborným nástrojem řízení likvidity pro zodpovědné lidi. Většina kreditních karet má bezúroční období kolem 55 dní a to i při vysokých úvěrových limitech. Jsou i bezplatné kreditní karty, které nám mohou ležet doma v šuplíku. Všichni se bojíme nečekaných událostí, které vyvolají náhlou potřebu vyššího objemu peněz. Proto si tvoříme rezervu hotovosti. Jak vysoká tato rezerva má být? 1, 2 nebo 12 měsíců spotřeby? Pokud máme investiční portfolio z instrumentů, které lze snadno zpeněžit (akcie, dluhopisy, fondy, krátkodobé a se sekundárním trhem P2P), tak nemusíme tvořit až tak velkou hotovostní rezervu. Klidně může být jenom na tři měsíce spotřeby. Když to doplníme o zálohovou kreditní kartu, tak hotovostní rezervu stačí tvořit jenom na dva nebo jeden měsíc spotřeby. V horizontu dvou nebo tří měsíců budeme totiž schopni prodat část investičního portfolia a doplnit si hotovostní rezervy.

Pozor na vysoké RPSN spotřebitelských úvěrů

Investoři na P2P sítích vědí, že nejvyšší úrokové sazby pro investory jsou u spotřebitelských úvěrů (a to zejména nezajištěných). Podívejme se ale na tento problém ze strany dlužníka, který tyto vysoké úroky musí platit. Pokud si člověk nabere spoustu spotřebitelských úvěrů s dvojcifernou úrokovou sazbou, tak mu žádné investiční portfolio nepomůže. Dlužník se pořád bude točit v krysím závodu splácení drahých půjček. Finanční matematika je neúprosná. Když je nákladovost pasiv mnohem vyšší než výnosnost aktiv, tak postupně klesá hodnota majetku a pro udržení stability je nutné dodávat externí financování – u firem to znamená většinou další vklady do vlastního kapitálu, v rodinném rozpočtu to znamená většinou zabezpečení dalšího příjmu ze zaměstnání nebo podnikání.

Investiční úvěry v rámci cenných papírů a derivátů

Při obchodování cenných papírů a derivátů je možné velmi snadno využívat dluh. Opět ale platí to samé jako v předchozích řádcích. Před využitím dluhu se musíme zeptat na náklady. Kupříkladu u Interactive Brokers stojí marginový dluh na akcie v Německu 1,5 %, ale u velmi oblíbené Patrie je už úroková sazba marginového dluhu 8 %. To je sazba, při které ihned vyhasne investiční nadšení.

Velké nepochopení panuje při obchodování pomocí forexových a CFDs brokerů, kteří dokážou investorovi poskytnout páku i 1:200 nebo i více. Tím pádem je možné s účtem o velikosti 1000 USD ovládat portfolio o velikosti 200 000 USD. Kdyby zmiňovaná EPH využívala páku 1:200, tak při vlastním kapitálu 3,1 miliardy EUR by měla aktiva ve výši 620 miliard EUR, přičemž dluh by pochopitelně tvořil více než 610 miliard EUR (jen připomeneme, že aktiva EPH jsou teď kolem 12 miliard EUR a dluh má holding na úrovni 5,4 miliardy EUR). Proč nemá společnost EPH tak velkou finanční páku? Protože takovéto finanční kamikaze ji moc neláká. Investoři u forexových brokerů si také neuvědomují, že platí obrovské finanční náklady za poskytnutou půjčku na obchodování. Tyto náklady jsou schované ve swapových bodech, které se platí každý den. Nezřídka se implicitní dluhová nákladovost investorských účtů šplhá i k 10 % p.a. Ale najdou se i brokeři, kteří mají dluhovou nákladovost v nízkých jednotkách procent.

Burzovně obchodované deriváty jako futures a opce také obsahují úrokové náklady. U nich je ale struktura mnohem transparentnější, což znamená, že jejich implicitní nákladovost se pohybuje na úrovni krátkodobé bezrizikové úrokové míry (ta je teď v různých zemích kolem 1 až 2 %).

V našich Výukových balíčcích ukazujeme prověřené investiční metody, kterými se řídíme i při investování našeho soukromého portfolia.