Zkrachují do roku 2050 penzijní systémy?

Penzijní systémy jsou dlouhodobě extrémně podfinancované, což je problém, na který ekonomové upozorňují už řadu let. Světové ekonomické fórum vydalo předpověď, že v roce 2050 bude mezera mezi závazky penzijních systémů a jejich aktivy nepředstavitelných 400 bilionů dolarů, což je pětinásobek současného celosvětového HDP. V současnosti (dle dat z roku 2015) chybí v penzijních systémech kolem 70 bilionů dolarů. Co to znamená pro obyčejné lidi a na co se máme připravit v nejbližších dekádách?

Penzijní systémy nebudou mít peníze

Odhaduje se, že šest největších penzijních systémů v USA, Velké Británii, Japonsku, Nizozemí, Kanadě a Austrálii bude mít převis pasiv nad aktivy v roce 2050 na úrovni 224 bilionů dolarů. Když se k nim přidá Čína a Indie, tak převis pasiv stoupne na 400 bilionů dolarů. Uvedený odhad pracuje s tím, že v důchodu by člověk měl dostávat minimálně 70 % příjmu, který měl před odchodem do důchodu. Víme, že kupříkladu v ČR je to v průměru zatím nedosažitelný cíl.

Graf 1: Velikost mezery v penzijních systémech v roce 2015 a 2050 v bilionech USD a očekáváný průměrný roční růst mezery, zdroj: World Economic Forum

75 % díry v penzijních systémech bude v 1. pilíři, tedy ve státních penzijních programech. 24 % pak bude nedostatek v úsporách soukromých osob. 1 % celkové mezery pak bude ve firemních penzijních programech.

Důvodem výrazného nárůstu nedostatku peněz v penzijních systémech je především rychlé stárnutí populace. Nesmíme zapomínat ani na nízkou a neefektivní tvorbu úspor. Problémem je i očekávání nízkých výnosů finančních aktiv, jelikož v současnosti jsou jejich ceny relativně vysoké. Penzijní systémy budou mít v nejbližších letech relativně nižší ziskovost.

Jaké opatření by vlády měly podniknout?

Světové ekonomické fórum vytvořilo i seznam opatření, které by měly pomoct zmírnit nedostatek peněz v penzijních systémech. Hned na prvním místě je posunutí věku odchodu do důchodu. Jelikož se očekává, že v roce 2050 bude průměrná očekávaná délka života kolem 100 let, tak je vhodné, aby se průměrný věk odchodu do důchodu posunul nad 70 let. Dnešní dvacátníci se tedy mohou spolehnout na to, že se od nich bude očekávat minimálně padesátileté zapojení do pracovního procesu.  Mnohým občanům se tento výhled asi nebude líbit, ale jinak to nepůjde. V penzijních systémech by při současném věku odchodu do důchodu nezbyly už za dvacet let žádné peníze. Toto doporučení se dá cynicky interpretovat i jinak – buď budete makat i po sedmdesátce anebo vám bude doporučeno žít v chudobě, případně umřít dříve a uvolnit místo na stárnoucí Zemi.

Dalším doporučením je, aby vláda podporovala tvorbu soukromých penzijních rezerv a finanční gramotnost. Lidé si musí spořit sami a hlavně musí investovat dlouhodobě a do dlouhodobých aktiv. I třicátníci mají prakticky padesátiletý investiční horizont. Jak jsme si ukazovali v článku o investičním horizontu, tak se při takto dlouhém období vůbec nemusíme bát dát všechno do akcií a jiných dynamických aktiv.

Na vládu bychom rozhodně neměli spoléhat. Státní penzijní systémy jsou děravé. Určitě je lepší postupně si vytvářet rezervy na stáří. Pro zodpovědné investory jsme vytvořili výukové balíčky, kde ukazujeme naše prověřené postupy tvorby stabilního portfolia. Taktéž ve fondu Slavic Capital cílíme na dlouhodobě vyrovnaný růst hodnoty portfolia.