SPRÁVA PORTFOLIA: 300 MILIONŮ KORUN

Jak vypadá správa portfolia o velikosti několik set milionů korun? A jaký je rozdíl oproti spravování rodinného investičního portfolia o velikosti 1 milionu korun? V našem předchozím působišti jsme pro jednoho českého obchodníka s cennými papíry dohlíželi na oddělení Asset Management, které mělo pod sebou poměrně velkou částku peněz. V tomto textu se podíváme na podobnosti a rozdíly oproti managementu menšího rodinného účtu o velikosti cca 1 milionu korun, což je částka, kterou disponuje řada českých domácností.

Správa portfolia většího rozsahu vyžaduje likvidní instrumenty

Nezačneme ani výnosy, ani rizikem, ale likviditou. Žijeme v instantním světě, kde chceme všechno hned. Investoři často při vstupu do investice na likviditu zapomenou, aby si pak při výstupu trhali vlasy.

Čím větší portfolio máte, tím mají vaše rozhodnutí větší dopad na trhy. Kritérium likvidity řada malých investorů neřeší. Velcí institucionální investoři ale musí dávat pozor na to, jaká je hloubka trhu, zobchodovaný objem, či bid-ask spread. Problémy s likviditou se projevují zejména při obchodování akcií a dluhopisů malých firem, okrajových komoditních futures či opcí. Kupříkladu se nám pravidelně stávalo, že u futures na Live Cattle či Feeder Cattle jsme svojí objednávkou vytvořili polovinu dopoledního objemu obchodování na burze. Zmíněné futures jsou specifické pro US trh, takže v našich dopoledních hodinách se objemy obchodů pohybují maximálně v desítkách kusů.

Problémy s nelikviditou vedou k několika opatřením. S velkým portfoliem nesmíte zadávat tržní příkazy, které by roztáhly bid-ask spread do abnormální šířky (klidně i na 1 bod, který má třeba u LC hodnotu 400 USD). Taktéž musíte velkou objednávku rozkouskovat na menší objednávky – buď to uděláte ručně anebo využijte nějaký algoritmus vašeho brokera. Kupříkladu v Interactive Brokers je k dispozici hned několik algoritmů.

Mnohé instituce se nelikvidním instrumentům úplně vyhýbají a přenechávají toto pole menším traderům a hedgeovým fondům. Anebo omezují investory v tom, jak mohou peníze vkládat/vybírat z fondů – to je typické pro fondy investující do private equity a mimoburzovních instrumentů. Proč to dělají? Instituce většinou nepotřebují dosahovat úplně nejlepší absolutní výsledky a být vůči svým investorům za všech okolností přívětivé. Upřednostňují stabilitu ve srovnání s trhem, která se marketingově mnohem snadněji prodává.

Pro drobné investory se tak pomocí investicí do méně likvidních okrajových aktiv vytváří prostor pro generování mírně nadprůměrných výsledků. Nenechme se oklamat. Tyto výsledky nejsou důsledek zázračných investorských schopností, ale jenom prémie za nelikviditu. Její velikost může být klidně i 3-4 % ročně.

Vysoká požadovaná prémie za nelikviditu je kupříkladu u dluhopisů nabízených přes Fundlift. Sekundární trh s emisemi platforma nenabízí. Pokud by investor rychle potřeboval peníze, tak bude mít značné problémy „střelit“ svoji investici. Určitou prémii za nelikviditu musíme požadovat i u jiných P2P sítí, kde investujeme (Mintos, Twino, Bondora). Ty sice sekundární trh mají, ale objemy nejsou největší. Nejlepší likviditu mají pochopitelně burzovní instrumenty, které držíme v IB. I kdybychom v nich měli desítky milionů, tak je snadno odprodáme v průběhu několika minut nebo hodin. Plus k tomu je nutné připomenout, že Interactive Brokers posílá peníze do ČR v průběhu dvou dnů. Likvidnější by už byly jenom běžné a spořicí účty (ty ale nic nenesou).

Domácnosti často zapomínají na běžné nástroje řízení likvidity a udržují extrémně vysokou míru hotovosti. Samozřejmě, kvůli nečekaným událostem je dobré mít přístup k okamžitým penězům. K tomuto účelu ale můžeme využívat kreditní karty nebo kontokorenty. Kreditní karty mají i 50denní bezúročné období a i ty bezplatné nabízí vysoké kreditní limity, které pokryjí několik platů. Úroky z úvěrů na kreditních kartách překonávají většinou 20 % (aplikuje se až po uplynutí bezúročného období), nicméně pořád je to výrazně levnější a lepší, jako si ve spěchu půjčit peníze od nebankovní finanční instituce.

Správci velkého portfolia řídí relativní riziko

Fondy a správci peněz se srovnávají zejména relativně vůči nějakému benchmarku/konkurečním manažerům, a to platí i o těch, které žádný benchmark nemají. Problémem pak není, pokud hodnota fondu poklesne spolu s trhem/benchmarkem, ale pokud poklesne tehdy, když ostatní manažeři vydělávají. Klientům pak manažer fondu těžko vysvětlí, že třeba využívá hedgeovací nástroje, které by ochránily hodnotu portfolia při propadu trhu. Krásným příkladem je období formování technologické bubliny, kdy několik value fondů zaznamenalo jenom malý růst hodnoty. To ale nestačilo investorům, kteří pak uprchli do technologických fondů. Zmíněné value fondy se zavřeli, jen aby se v roce 2001 zjistilo, že všichni manažeři defenzivních investic měli pravdu. Už ale bylo pozdě. Zavřené value fondy se už opětovně neotevřeli.

Od institucionálních investorů se očekává, že se nebudou chovat davově. Opak je ale pravdou. Marketingová nutnost neodlišovat se moc od benchmarku jim diktuje, aby šli s davem.

Drobní investoři mají stejnou výhodu jako Warren Buffett. Nemusí se řídit marketingem. Pokud mají pocit, že jsou akcie nadhodnocené, tak mohou svoji expozici výrazně snížit. Samozřejmě, nesmí podlehnout touze soutěžit s jinými investory. Tím se dostáváme k disciplíně.

Správa portfolia je o disciplíně

Je úplně jedno, jestli spravujeme 100 tisíc, milión anebo miliardu korun. Vždy musíme k investování přistupovat disciplinovaně a pomocí kvantitativních metod. Zapomeňme na hlášky tipu „investování je moje hobby, dělám to pro zábavu“. Investování není zájmová činnost, je to práce jako každá jiná.

Velké portfolio jsme kvůli diverzifikaci řídili pomocí více strategií. I u miliónového portfolia lze požívat více strategií. Pokud ale investujete méně než 200 tisíc korun, tak se klidně zaměřte na jednu prověřenou dlouhodobou myšlenku (většinou pasivní investice do ETF). Proč? Protože i čas má svoji hodnotu a správa portfolia může zabrat spoustu času. Jak jsme si ukázali v minulém článku, tak průměrný výnos na akciích je kolem 10 % p.a.. jako druhý Buffett můžete dlouhodobě generovat 20 % ročně. Pokud investujete 100 tisíc korun, tak za 12 měsíců vygenerujete 10 až 20 tisíc. Měsíčně 833 až 1666 Kč. Kolik času ztratíte zkoumáním trhů a obchodováním měsíčně? 5, 10, 20 hodin? V ČR je průměrná cena hodiny práce kolem 130 korun (průměrná čistá mzda / 160 hodin). Pokud budete měsíčně věnovat investování 5 hodin, tak vás investování bude implicitně stát 650 korun. U 10 hodin to už pak bude 1300 hodin a u 20 hodin vaše časové náklady převýší 2600 korun.

Zajímavé je, že ženy se při investování chovají zodpovědněji. Ne, že by si předem udělaly uvedené propočty, ony spíše vnitřně cítí, že čas odsezený při čumnění do grafů se dá využít lépe se svoji rodinou.

Pokud máte hodně strategií, tak se výrazně prodlouží i vaše správa portfolia. V konečném důsledku, tak můžete ztratit spoustu drahocenného času, abyste si ročně vylepšili absolutní výnos portfolia jenom o pár tisíc korun.

Investor musí být disciplinovaný dlouhodobě. Investiční rutinu je nutné dodržovat za týden, za měsíc, za rok, za deset let. V tomto požadavku drobní investoři pokulhávají, protože nemají dostatek zkušeností, což je vzhledem k časovým specifikám uvedeným na předchozích řádcích pochopitelné. Správci velkých portfolií mají v tomto ohledu výhodu. Investičnímu managementu věnují většinu svého času a ve své praxi se setkají s větším počtem situací.

Může být drobný investor úspěšnější než velký fond?

Tuto otázku jsme schválně nechali na konec. Výnosy jsou jenom výsledek investičního procesu. Pokud jsou procesy dobře nastavené, tak výnosy přijdou. Jak jsme uvedli, tak správa portfolia si vyžaduje určitý časový náklad. Dovolíme si tvrdit, že investoři s portfoliem o velikosti několik desítek tisíc korun nepřekonají po započtení všech nákladů velké fondy. Aktivnímu managementu „na vlastní pěst“ by se s takto nízkým kapitálem měli raději vyhnout. Hranici vidíme někde na úrovni 200 až 250 tisíc korun. Od této částky nahoru už výnosy z aktivního managementu dokážou drobnému investorovi pokrýt dodatečné náklady.

Naštěstí jsme měli možnost řídit velké portfolio. O získané zkušenosti se rádi podělíme. Základní techniky dáváme na stránky a do newsletteru, pokročilejší pak do Výukových investičních balíčků. Výsledky, které každý měsíc prezentujeme, začínají ukazovat, že i menší portfolio lze řídit efektivně.