Akcie vs dluhopisy: co je rizikovější?

Když se investoři rozhodují o umístění peněz, tak typicky narazí na poučku, že akcie jsou rizikovější než dluhopisy. Uvedené tvrzení je ale jenom zčásti pravdivé. Existuje celá řada scénářů, kdy je investice do vládních dluhopisů (nebo do jiných konzervativních instrumentů) rizikovější než investice do akcií či dalších dynamických aktiv. Podívejte se na výsledky několika analýz, ať máte kompletní informace, na základě kterých řídíme i portfolio fondu Slavic Capital a ve službě Portfolio Manažer.

Přihlaste se do newsletteru a získejte další analýzy. Sledujte nás také na Twitteru a Facebooku, ať nezmeškáte žádnou novinku.

Americká centrální banka ví, kdy je investice do akcií méně riziková

Pu Shen, senior ekonom z Federal Reserve Bank of Kansas City, udělal analýzu na zodpovězení velmi jednoduché otázky: jaká je historická pravděpodobnost, že při investici do dluhopisů nebo akcií dosáhne portfolio investora negativní průměrnou reálnou výnosnost, tedy, že ani nepřekoná inflaci.

Použil k tomu údaje o výkonnosti amerických akcií a vládních dluhopisů od roku 1926. Od té doby se průměrná roční výnosnost akcií pohybuje na úrovni 11,2 % a u dluhopisů je na úrovni 5,5 %. Zároveň byla jednoletá směrodatná odchylka, která se používá jako ukazatel rizika, v případě akcií na úrovni 21 % a v případě dluhopisů na úrovni 9 %. V jednoletém investičním scénáři tedy jsou akcie skutečně významně rizikovější než dluhopisy. O tom nelze polemizovat.

Investujeme ale do akcií a dluhopisů jenom na jeden rok? Pokud si budujeme portfolio na důchod, což většina z nás dělá, tak rozhodně neinvestujeme na jeden rok, ale na 10 a více let. Co se stane při desetiletém investičním horizontu? Směrodatná odchylka výnosů akcií poklesne na desetiletém investičním horizontu na 5,3 % a u dluhopisů nastane pokles na 4 %. I při desetiletém horizontu jsou ještě akcie rizikovější. Uvažujme teď ale 20letý investiční horizont. V něm klesá riziko akcií na 3,4 %, což je už téměř stejně vysoká úroveň, jakou dosahují dluhopisy. Následující obrázek od Kennetha Fishera znázorňuje anualizovaný výnos a směrodatnou odchylku 20letých výnosů pro portfolio složeno 100 % z akcií, 70% z akcií a 30 % z dluhopisů, 50 % z akcií a 50 % z dluhopisů a 100 % z dluhopisů. Z hlediska poměru výnosů k riziku bylo na 20letých investičních horizontech nejlepší portfolio 70/30.

Co se ale stane, když budeme uvažovat 30letý investiční horizont? Tak dlouho budou odkládat peníze na důchod všichni z nás mladší než 40 let. Výnosy pochopitelně zůstávají nezměněné, ale volatilita výnosů akcií poklesla na 1,4 %, což je dokonce na úrovni portfolia složeného 70 % z akcií a 30 % z dluhopisů.

Dluhopisy a výnos, který nepokrývá ani inflaci

Pu Shen z americké centrální banky vytvořil velmi názorný následující graf. Ten zobrazuje podíl případů s negativním reálným výnosem u dluhopisů a u akcií dle investičního horizontu. Zatímco u akcií se s prodlužujícím investičním horizontem snižuje pravděpodobnost záporného reálného výnosu (od 19letého horizontu už akcie nikdy neměly záporný výnos po očištění o inflaci), tak u dluhopisů se historická pravděpodobnost záporného reálného výnosu pohybuje na úrovni 50 % bez ohledu na délku investičního horizontu. Jednoduše u dluhopisů nestačí výnosy pokrývat růst spotřebitelských cen.

Pokud bychom dle investičních horizontů uvažovali jenom nejhorší o inflaci očištěné výsledky v daných časových horizontech, tak dle kalkulace centrální banky USA se od investičního horizontu 12 let nikdy nestalo, aby dosáhly akcie horší výsledek než dluhopisy. Jinými slovy historie naznačuje, že při držbě akcií déle než 12 let by ani ten nejhorší výsledek neměl být horší než historicky nejhorší výsledek při držbě dluhopisů na stejně dlouhém investičním horizontu.

Proč jsou akcie a akciové fondy v ČR tak opomíjené?

Stačí se podívat do statistik Asociace pro kapitálový trh, které ukazují, že ke konci března 2019 bylo v akciových fondech 111 miliard Kč, což je 22 % všech peněz ve fondech. Pokud k investicím přičteme i peníze na vkladech v bankách, tak jednoznačně můžeme uvést, že Češi do akcií a akciových fondů stále neinvestují. Proč tomu tak je? Obecně je celá kontinentální Evropa naučená na sociální dávky od státu. Lidé očekávají, že se o ně ve stáří postará stát. Samostatné vytváření portfolia, ze kterého pak důchodce čerpá, není až tak oblíbené.

Taktéž se musíme podívat na nastavení finančních služeb. Banky a finanční poradci (i ti jakože nezávislí) jsou odměňovaní zejména od toho, že seženou a udrží investora v nějakém stabilním produktu s „rozumným“ poplatkem.

Představte si, že jste investiční poradce a máte klienta, kterému můžete doporučit buď akciový fond, kde bude pro vás výnos při vstupu 3 % (+0,3 % průběžná odměna) a investor podstoupí riziko, že v jednoletém horizontu bude pokles až 20 % (to ukazuje ta směrodatná odchylka výnosů). Anebo můžete investorovi doporučit dluhopisový fond, kde bude vaše odměna při vstupu investora 2 % (+0,2 % průběžná odměna) a u investora bude riziko poklesu 9 %.

Pokud skutečně nastane na trzích rozsáhlý propad, tak váš klient s akciovým fondem dost možná prodá pozici, vynadá vám do neschopných dementů, odejde pryč a tím pádem odejde i vaše průběžná odměna a případně pozitivní reference služeb. Pokud ale jako poradce doporučíte klientovi dluhopisové portfolio, tak jeho pokles může být řádově pár procent, což se dá „ukecat“. Tím pádem klient neodejde a o průběžnou odměnu a potenciál pozitivní klientské reference nepřicházíte.

Z hlediska ekonomiky prodeje finančních produktů může být tedy pro finanční poradce a instituce výrazně výhodnější, když svým klientům doporučí nějaké balancované portfolio s větším podílem konzervativních instrumentů, jejíchž výnosy nepostačují ani na pokrytí inflace. Jenomže investoři si musí hledět svých zájmů. Pokud máme dlouhodobý investiční horizont (15+ let), tak jednoduše musíme pro naše vlastní dobro investovat do dynamických instrumentů. A to mohou akcie příští měsíc krátkodobě propadnout i o 20 %.