FERRATUM P2P – NENE, TOTO NECHCEME

P2P platformy vznikají jako houby po dešti. Jedním z posledních pokusů je Ferratum P2P. Koncept nám už hodně připomíná období 2005-2007 ve Spojených státech. Investorům se prodává portfolio pohledávek, o kterých prakticky nic nevíme. Poplatky za správu nejsou zanedbatelné a investoři nemají možnost prodat investici na sekundárním trhu. Prezentovaný výnos je dle našeho názoru diskutabilní. Pojďme se podívat na detaily.

Ferratum Group zvedá tržby a čelí problémům

Ferratum Group je poměrně velká finská nebankovní úvěrová společnost, které se v posledních letech dařilo. Působí ve 23 zemích Evropy, Severní Ameriky a Asie. Obchoduje se na burze, což je dobré, protože se můžeme podívat na výsledky hospodaření. Skupina měla v prvním čtvrtletí tržby 33,2 milionu EUR a zisk před zdaněním 3,8 milionu EUR. Tržby se meziročně zvedly o 44,2 %, zisk o 23,3 %.

Portfolio poskytnutých spotřebitelských úvěrů roste a momentálně je jeho hrubá výše kolem 180 milionů EUR. Nicméně odpisy nedobytných úvěrů se pohybují na úrovni 32 %, takže čisté úvěrové portfolio je 121,8 milionu EUR. Dobré je, že firma má vysoký vlastní kapitál na úrovni 81 milionů EUR, což je více než polovina z celkového objemu pasiv.

Na tomto místě výčet relativně dobrých informací končí. Investoři se obávají, že počet špatných úvěrů bude rychle stoupat, což by mohlo negativně ovlivnit výkonnost firmy. Cena akcií na burze proto propadla od počátku roku o 40 % na nové minimum 17,25 EUR.

Prodej pohledávek jako cesta k získání kapitálu

Ferratum P2P je aktivita české složky Ferratum Czech, s.r.o., která do skupiny patří. Na platformu musíme proto nahlížet pohledem manažerů skupiny, kteří se nepotřebují dělit o zisky s drobnými investory. Cílem managementu je spíše uvolnit si kapitál na další aktivity.

Jak Ferratum P2P funguje? Kdo si pamatuje strukturované dluhopisy (MBS, ABS, CMBS, CDO a další) z let 2005 až 2007 v USA, ten si teď osvěží vědomosti, protože mechanismus je velmi podobný. Momentálně je v nabídce série dluhopisů s označením 1607-CPL-12-CZK. Odhadovaná výnosnost se započtením kapitálových ztrát je 9,66 % a má splatnost za 12 měsíců.

Jak vidíme v uvedené tabulce, tak celková emise o velikosti 2,529 milionu Kč je složena z 211 českých spotřebitelských úvěrů s průměrnou velikosti 11 985 Kč. Myšlenka sloučit více úvěrů do jedné emise a tím diverzifikovat riziko je ve své podstatě dobrá. Nicméně informace, které jsou na platformě uvedeny, nám moc nepomohou. Pokud bude všech 211 úvěrů poskytnutých v jednom regionu anebo jedné skupině dlužníků (třeba nezaměstnaným), tak je diverzifikace minimální a při hospodářské recesi nastane prudký nárůst objemu nesplácených úvěrů. Ferratum by rozhodně měla vypracovat podrobnější statistiky nabízené série úvěrů (charakteristiky dlužníků, geografické rozložení, úvěrové historie atd).

Ferratum Czech má v obchodním rejstříku zveřejněnou účetní závěrku jenom za rok 2013 a dřívější. Kvalita poskytnutých pohledávek nebyla v roce 2013 dobrá. Objem poskytnutých půjček ke konci roku 2013 byl 203 milionů, pohledávka z poplatků byla 97 milionů. Společnost měla vytvořeny opravné položky ve výši 199 milionů, což bylo více než 60 % z celkových pohledávek. Meziroční nárůst opravných položek o 51 milionů byl velmi špatný.

Společnost rozhodně umí generovat tržby. Výnosy z poplatků dosáhly v roce 2013 téměř 130 milionů a smluvní pokuty pak činily 31 milionů korun.

V roce 2013 dokázala firma vygenerovat čistý zisk 29,2 milionu Kč. Tady můžeme vypočíst i přibližnou průměrnou RPSN u poskytnutých úvěrů jako 130 / ((203+159)/2) = 71 %. Když se podíváme na stránky www.ferratum.cz, tak si v ceníku můžeme ověřit, že RPSN je skutečně vysoká. Nicméně pokud se najdou dostatečně neznalí lidé, kteří jsou ochotní brát si takto drahé půjčky, tak proč je nenabízet.

Z uvedených údajů si můžeme udělat následující závěr: spotřebitelské půjčky poskytnuté společností Ferratum Czech mají nízkou kvalitu a velmi často se dlužníci dostanou do prodlení. Proto je pochopitelné, že společnost požaduje vysoké úrokové sazby a diverzifikuje své aktivity. Vrátíme-li se zpátky k P2P Ferratum a nabízené emisi, tak s docela vysokou mírou pravděpodobnosti můžeme říct, že minimálně třetina a spíše až polovina úvěrů schovaných v sérii se dostane do prodlení.

Při prodlení pak přijde na scénu garance Ferratum, že odkoupí 85 % jistiny úvěrů, které jsou po splatnosti. Pokud se bude ekonomice dařit, tak tuto garanci s největší pravděpodobností společnost splní, protože na to bude mít prostředky. Co by se ale stalo, pokud by přišla recese a míra nesplácení by se zdvojnásobila? Bude mít Ferratum dostatek kapitálu, aby svůj závazek splnila? To nedokážeme odhadnout a je to velký problém, který koneckonců sledujeme u všech platforem s garancí (včetně společností Mintos a Twino, které ale investorům nabízí vyšší výnosy).

Rozhodně nám vadí i zavedení poplatku 1,5 %, který investoři platí ze splátek jistiny. Riziko u nebankovních půjček je vysoké. Investoři na P2P platformách mají minimum informací o kvalitě dlužníků a své peníze posílají do velké nejistoty. Když k tomu mají platit poplatek 1,5 %, tak to nevzbuzuje úplně nejvyšší důvěru. Uváděný výnos 9,6 % po odečtení poplatku klesá na 8,1 % s tím, že nárůst míry nesplácení může toto číslo značně stlačit dolů.

Zajímavý je pohled na rozpis půjček. Postupovaný úrok se v průměru pohybuje na úrovni 2 % měsíčně. Nicméně je nutné počítat s tím, že mnohé úvěry mají splatnost kratší než 12 měsíců. Nemůžeme tedy udělat 2 % x 12 = 24 %. Musí se použít IRR metoda (použila ji i společnost Ferratum), která pochopitelně ukáže nižší výnos. Pokud se podíváme do ceníku společnosti Ferratum, tak zjistíme, že úrok je jenom část plateb. Významný je poplatek za přistavení úvěru, který platí dlužník společnosti. Tento poplatek se ale nepřesouvá na investory do série dluhopisů. Jinak řečeno Ferratum zinkasuje tučný poplatek, úvěry přesune pomocí P2P na investory, uvolní si kapitál a ten opět nabídne dalším zájemcům a zinkasuje další poplatek. Toto kolečko pak stále opakuje. Vznikne celkem slušné finanční „perpetuum mobile“, které bylo mezi lety 2005 až 2007 hodně oblíbené mezi americkými bankami. Až pád Bear Stearns, Lehman Brothers a dalších institucí ukázal investorům, že strukturované dluhopisy skrývají značné rizika (i když měly nejvyšší rating AAA).

Investujeme naše peníze do Ferratum P2P?

Naše zkušenosti z českého Benefi a estonské Bondory nejsou nejlepší. Reálné výnosy našeho portfolia nedosáhly takovou úroveň, kterou platformy slibovaly. Ferratum P2P se snaží zmenšit rizika pomocí diverzifikace a částečné garance, ale to už teď nestačí. Vadí nám i obrovský nedostatek informací a nádech finančního inženýrství, které svědčí o tom, že management chce spíše zlepšit svoji kapitálovou pozici než pomoct investorům při vydělávání peněz.

Taktéž nezapomínejme na to, že Česká ekonomika v uplynulých letech prudce rostla, míra nezaměstnanosti zde poklesla na 5,2 %. Prostor na další zlepšení ještě existuje, ale spíš bychom se už měli připravovat na zhoršení situace. Obáváme se, že za 12 měsíců nebudou výnosy na Ferratum P2P tak vysoké, jak společnost ukazuje v propagaci. Samozřejmě, můžeme se mýlit a investoři hezky vydělají. My na platformě neinvestujeme.