Proč vládní výdaje dlouhodobě rostou?

Vládní výdaje dlouhodobě rostou a tento trend je prakticky nezastavitelný. Velká část voličů nadává na své politiky. Nicméně vždy, když přijde ekonomický či sociální problém, tak nakonec lidé natáhnout ruku ke státní kase, která se navenek zdá být bezedná. Podíl vládních výdajů na HDP proto rychle stoupá ve všech zemích světa.

Přihlaste se do newsletteru a získejte nejenom novinky, ale i seriál dalších podrobných analýz. Sledujte nás také na Twitteru a Facebooku, ať nezmeškáte žádnou novinku.

V uplynulých 100 letech nastal obrovský nárůst podílu vlády na HDP

Následující obrázek ukazuje, jaký podíl mají vládní výdaje na HDP daných zemí. Ve Finsku, Belgii či Dánsku to je více než 50 %. V celé EU je podíl vládních výdajů na HDP na úrovni 45 %. V USA je pak podíl státních výdajů na HDP 35 %. Údaje jsou za loňský rok. Letos to bude kvůli obrovskému nárůstu vládních výdajů ještě mnohem více.

Důležitý je zejména pohled na výdaje v sociální oblasti, kde patří penze, zdravotní pojištění, programy na podporu v nezaměstnanosti, rodinné dávky a další. Jak ukazuje následující obrázek, tak podíl sociálních výdajů na HDP vzrostl od počátku 20. století do roku 2016 prakticky z nuly na 20 až 30 % dle jednotlivých zemí.

Jaký dopad má uvedený trend nárůstu vlivu státních výdajů na ekonomiky? Ve své podstatě nastává odklon od tržní ekonomiky ke státem řízené ekonomice, pro kterou je typická nižší produktivita práce.

Státy jsou největším přerozdělovačem kapitálu. Na jedné straně vybírají daně a poplatky a na druhé straně peníze utrácí za své programy či investice. Vlády nemají schopnost generovat hodnotu jako soukromé společnosti. Proto skutečně jenom přesouvají kapitál z jedné kapsy do druhé a při tomto přesunu si vyberou svoji manažerskou odměnu ve formě platů či korupčních mechanismů. Otázkou ale je, jakou zodpovědnost mají politici a byrokracie za svá rozhodnutí? Zodpovědnost je prakticky minimální. Když bude soukromý podnikatel dělat chyby, tak ho předběhne konkurence pomocí lepších produktů a služeb. Když chyby dělají politici, tak maximálně nastane obměna v nejvyšším vedení státu, ale nastavení země se nijak zásadně nezmění. Koalice i opozice dobře ví, že jejich manažerská odměna bude tím vyšší, čím vyšší jsou stání výdaje/příjmy, tedy čím větší mají vliv na přerozdělování peněz v ekonomice.

Rostoucí vládní výdaje do budoucnosti způsobí, že zcela jistě bude stoupat daňové zatížení. Zároveň se bude zvyšovat zadlužení jednotlivých zemí a státní dluh bude postupně vytěsňovat dluh soukromých společností. Prakticky s tím ani jedna strana nemůže nic udělat. Nikdo přeci nenavrhne snížení penzí, podpory v nezaměstnanosti či rodinných příspěvků. I kdyby takovýto návrh byl podložen ekonomickou analýzou a plánem, aby si lidé sami odkládali peníze, tak nemá ve volbách šanci na úspěch. Lidé v průměru raději spoléhají na stát než sami na sebe. Proto budou ve volbách vyhrávat především takové politické strany, které voličům slíbí, že se o jejich příjmy postarají.