Jeden svět 2026: Od rapové vzpoury po virtuální realitu – festival odvahy z Gazy, Ukrajiny i Běloruska

Mezinárodní filmový festival lidských práv Jeden svět přináší silné příběhy z Gazy, Ukrajiny i Běloruska – od maďarského rapu přes odpor proti režimům až po filmy ve virtuální realitě.

Mezinárodní filmový festival o lidských právech Jeden svět, největší akce svého druhu na světě, zveřejnil kompletní program 28. ročníku. V Praze se uskuteční od 11. do 19. března v deseti kinech, na které navážou Pražské ozvěny v dalších sedmi sálech. Regionální část festivalu potrvá až do 24. dubna a zamíří do rekordních 60 měst po celé republice. Většinu projekcí tradičně doplní debaty s tvůrci a odborníky.

Jeden svět nabídne 82 dokumentů, 16 hraných snímků a 8 filmů ve virtuální realitě. Témata jsou velmi pestrá od maďarského rapu přes vzpouru proti režimům po filmy ve virtuální realitě. Filmový festival přináší odvahu a lidskost v příbězích z Gazy, Ukrajiny i Běloruska.

„V době, kdy kolem sebe cítíme rostoucí napětí, chceme s Jedním světem vytvářet místo, kde se dá mluvit otevřeně a svobodně. Místo, kde můžeme sdílet své zkušenosti, pojmenovávat bezpráví, dodávat odvahu a připomínat, že lidská práva se denně dotýkají nás všech. Festival v tomto pojetí vnímáme jako jednu z důležitých opor demokratické prostoru a věříme, že má být živým a dostupným nástrojem občanské angažovanosti v každém regionu naší země,” říká o poslání festivalu Jeden svět ředitel Ondřej Kamenický.

Slavnostní zahájení 28. ročníku Mezinárodního filmového festivalu o lidských právech Jeden svět proběhne ve středu 11. března od 19 hodin v prostoru Pražská křižovatka. Tradičním vrcholem večera bude předání ceny za obhajobu lidských práv Homo Homini. Letošním laureátem se stal Mikalaj Statkevič, politický vězeň a jedna z klíčových osobností běloruské demokratické opozice.

Mikalaj Statkevič zasvětil veškeré své dosavadní úsilí obraně demokracie v Bělorusku. Jeho život je příběhem o odvaze, která neuhne. I když se ho režim v květnu 2025 pokusil po propuštění z vězení násilím deportovat, Statkevič se vyhoštění vzepřel. Rozhodl se v Bělorusku zůstat navzdory všem rizikům, čímž pro celý svět zosobňuje nezlomný odpor proti diktatuře a boj za svobodu. Ocenění Homo Homini získává za „jeho neochvějnou odvahu a výjimečný přínos demokratickému hnutí v Bělorusku.” Laureát Mikalaj Statkevič, který se v tuto chvíli znovu nachází ve vězení na neznámém místě, ocenění bohužel nebude moci osobně převzít.

Hlavní hosté letošního ročníku

Alisa Kovalenko (Ukrajina) – ukrajinská dokumentaristka a bývalá vojačka; přiváží svůj nový film Po stopách, který otevírá téma traumatu obětí válečného sexuálního násilí.

 
Stella Nyanzi (Uganda) – ugandská bojovnice za lidská práva; protagonista dokumentu Žena, která dráždila leoparda, známa radikálním bojem proti diktatuře.

 
Stephan Komandarev (Bulharsko) – jeden z nejúspěšnějších bulharských režisérů současnosti; osobně uvede své drama Made in EU kritizující pracovní podmínky v Evropě.

 
Gunnar Hall Jensen (Norsko) – experimentální dokumentarista, jehož práce zkoumá osobní i společenská témata jako sexualita a toxická maskulinita; retrospektiva jeho trilogie je součástí programu.

 
Rena Effendi (Ázerbájdžán) – prestižní fotografka, držitelka ceny World Press Photo; představí Pátrání po Satyrovi – film osobních a historických příběhů.

 
Aisling Chin-Yee (Kanada) – oceňovaná režisérka zaměřená na témata sexuality; uvede dokument Sex, pilulky a moc o boji za ženskou sexualitu a právo na orgasmus.

 
Tom Lin (Tchaj-wan) – režisér považovaný za výrazný hlas své generace; představí film Yen and Ai-Lee o snaze zapadnout po výkonu trestu a rodinných traumatech.

 
Bahman Yazdan Panah (Iran/bezvidomý režisér) – dokumentarista, který cestuje Evropou stopem a dokumentuje svou cestu v Mimo záběr.

 
Nima Sarvestani (Švédsko/Írán) – oceňovaný režisér a novinář; jeho film Před komisí smrti je investigativní snímek o snaze získat spravedlnost pro bratra popraveného íránským režimem.

 
Kalbinur Sidik (Čína) – protagonistka filmu Čína tě sleduje, osobní svědectví o útlaku ujgurského obyvatelstva.

 
Henri Poulain (Francie) – dokumentarista, jehož film V útrobách AI rozkrývá temné stránky umělé inteligence.

Dokumenty, které nás zaujaly

Festival dokumentárních filmů Jeden svět je pro nás dlouhodobě srdeční záležitostí. Každý rok přináší silné příběhy z různých koutů světa a otevírá témata, o kterých se často nemluví dost nahlas.
Naše osmička je samozřejmě jen malým výřezem z celého programu. Pokud ale hledáte inspiraci, kde začít, právě tyto dokumenty podle nás stojí za to vidět.

2000 metrů do Andrijivky

Malá ukrajinská vesnice Andrijivka, zničená ruskou agresí, představuje důležitý strategický bod. Jednotka ukrajinských vojáků má před sebou úkol – dobýt dva kilometry vzdálený okupovaný cíl zpět.
Režisér Mstyslav Černov šokoval svět již před třemi lety oscarovým svědectvím 20 dní v Mariupolu. Nyní zachází v zobrazení banality války a zla ještě o krok dál a bere publikum přímo do první linie.
„Jedním slovem biják s velkým B. Po filmařské stránce neuvěřitelně natočené. Je to jako koukat se na hollywoodský trhák, dokud si neuvědomíte, že tady ti lidé ale skutečně umírají.“ — Petr Drbohlav, regionální ředitel pro Východní partnerství a Balkán Člověka v tísni

Čína tě sleduje

Byla donucena učit čínštinu v převýchovných táborech pro Ujgury. Dnes z exilu svědčí o systematickém útlaku, který zasáhl i její vlastní rodinu.
Kamery sledují každý krok, příbuzní mizí beze stopy a do domácností jsou dosazováni straničtí úředníci. Promyšlený represivní aparát rozvrací životy milionů Ujgurů pod záminkou „boje proti extremismu“ – ve skutečnosti kvůli kontrole a ekonomickému využití Sin-ťiangu. Intimní svědectví se střetává s čínskou státní propagandou i autentickými záběry z okolí táborů. Atmosféru permanentního dohledu podtrhuje až mrazivě detailní kamera.

Elon a pokusní králíci

Jsou vozy Tesla opravdu bezpečné? Systém plně autonomního řízení už způsobil v USA řadu vážných nehod a firma čelí vyšetřování ze strany amerických úřadů. Evropa s povolením tohoto režimu stále váhá.
Ten den se stal Dillonovi a Naibel osudným. Do zaparkovaného auta mladého páru v plné rychlosti narazila Tesla. Jak se ukázalo, auto jelo v režimu tzv. „autopilota“. I přes neustálé ujišťování ze strany Tesly ohledně bezpečnosti řada rizik přetrvává. Insideři v dokumentu hovoří o tom, že v samotné firmě panují toxické vztahy, sklony k bossingu a vydírání. To jde ruku v ruce s jejím šéfem. Film mapuje, jak se Elon Musk postupně proměnil z věrozvěsta ekologického automobilového pohonu v podivnou ultrapravicovou figuru s mesiášským komplexem, pro kterou je demokracie pouze překážkou.

Elon Musk a závod o lithium

Lithium je obsaženo téměř v každém elektrozařízení včetně mobilů a počítačů. Ne náhodou se mu přezdívá bílé zlato. Jaká je cena za jeho těžbu, která se provádí zejména v zemích třetího světa?
Devadesát procent vytěženého lithia se používá při výrobě elektromobilů a polovina světových zásob tohoto vzácného kovu se nachází v oblasti tzv. lithiového trojúhelníku mezi Chile, Argentinou a Bolívií. Elon Musk a Donald Trump považují Argentinu za obchodní i politickou prioritu od doby, co zde vládne populistický prezident Javier Milei, který jim neváhá poskytnout místní nerostné bohatství na úkor svých občanů. Film mapuje, jak zahraniční společnosti budují v Argentině desítky nových dolů na těžbu lithia a jak k tomu využívají i zásoby místní vody, což nevratně ovlivňuje životní prostředí i život místních obyvatel, kteří proti těžbě bojují.

V útrobách AI

Nástroje spojené s AI využívají denně stovky milionů lidí. Mnozí v ní vidí naději na světlé zítřky. Jaká je ale cena za pokrok? Snímek odhaluje temné stránky umělé inteligence.
Znepokojivý i ironický ponor do útrob všudypřítomné technologie odhaluje prostřednictvím výpovědí odborníků, odbornic i „obětí AI“ pilíře, na nichž současné velké jazykové modely stojí. Cesta za každým zodpovězeným promptem může vést přes levnou práci obyvatelstva globálního jihu, psychické problémy vzešlé z datových analýz násilného obsahu či excesivní těžbu nerostů. To vše je v souladu s novou ideologií longtermismu, která zdůrazňuje morální odpovědnost vůči vzdálené budoucnosti lidstva a získává stále větší podporu mezi elitami Silicon Valley.

Neplacené volno

Únava jako norma, výkon jako povinnost. Vyhoření se stává skrytou, ale masovou zkušeností lidí žijících pod neustálým tlakem a očekáváním nepřetržité online i pracovní dostupnosti.
Režisérka Paula Ďurinová transformuje osobní zkušenost s vyhořením v kolektivní portrét současné společnosti. Sleduje lidi, pro něž se únava, úzkost a ztráta motivace staly běžnou součástí každodennosti. Jejich problémy jsou vnímány jako soukromé selhání, nikoli jako široký fenomén. Skrze záznamy skupinových terapií film odhaluje vyhoření jako častou a na veřejnosti skrývanou zkušenost, poháněnou tlakem na výkon, neustálou dostupnost, sebekontrolu a odolnost. Stylisticky vyzývavou, avšak přístupnou formou film zve nejen k prožití, ale též k přesunutí osobního břemene do veřejného prostoru a k přetvoření osamělosti v sounáležitost. (Film může být náročný pro fotosenzitivní publikum.)

Sandbox

Hranice se stávají laboratoří, kde se nejnovější sledovací technologie testují na těch nejzranitelnějších. To, co se dnes děje uprchlíkům mimo dohled veřejnosti a médií, by se ale brzy mohlo stát normou pro všechny.
Na hranicích mezi USA a Mexikem, ve Středozemním moři i v uprchlických táborech v Řecku vzniká nový typ hranice – digitální. Betonové zdi jsou postupně nahrazovány drony, biometrickými databázemi, rozpoznáváním obličejů a autonomními strážními věžemi. Všechny tyto špičkové technologie jsou prezentovány jako prostředky k zajištění většího bezpečí a záchrany životů, ale dokument odhaluje, že jsou ve skutečnosti využívány k zastrašování, kontrole a navracení lidí zpět. Uprchlíci, kteří si nemohou dovolit klást odpor, se tak stávají nedobrovolnými pokusnými králíky vydanými na milost technologickým gigantům s miliardovými rozpočty.

Po stopách

Iryně se pravidelně vrací sen o tom, že je zpět v milované zahradě na Donbase. Mezi záhony a strukturami zahrady však vyvěrají temné vzpomínky na válečné trauma. Žena však navzdory prožitému násilí nachází sílu pomáhat.
Iryna, Tetiana, Mefodiivna, Halyna, Olha, Nina. Ženy, které podaly svědectví o znásilnění okupanty. První jmenovaná založila ukrajinskou pobočku organizace SEMA na podporu přeživších sexuálního násilí. Zaznamenané výpovědi vykreslují realitu lidí, kterým ruští vojáci narušili tělesnou integritu a způsobili trauma. Přes nelehkou situaci protagonistky budují podpůrnou komunitu pro další oběti a přetavují svá traumata ve vzdor. Film příběhy zachycuje s nesentimentální poetikou. Citlivá kamera se spíše než na explicitní zobrazení žen soustředí na detaily každodenního života a přírody.